Čáry máry – humbuk
CONIURO JEŽIBABUS – 35 nadšených čarodějů a kouzelníků
QUAERO UČEDNÍKUS – 42 rozechvělých čarodějnických učedníků
ORDO POČASIKUS – nádherné slunečné dopoledne v pátek 26.4. 2013
… a klobouky s košťaty do pozoru!
Prima akce před školou na sídlišti startuje. Čarodějničtí učedníci z 1., 2. a 3. třídy se na deseti stanovištích pěkně potili. Sluníčko se tužilo, ale i samotné úkoly dávaly učedníkům zabrat. Třeba ochutnat „kouzelný lektvar“ nevalné vůně a ostré barvy vyžaduje kus odvahy. Učedníci si jistě zapsali za uši, že lektvar s hlavní přísadou octem se dobrou limonádou těžko stane. Ani na kožíšek roztomilé myšky ne všichni rádi saháme. A pohled na další zvířátka, často v nadpřirozené velikosti – hady, pavouky, netopýry… taky nic moc. Jenže naši učedníci byli nebojácní a moc šikovní, takže všechny zapeklité úkoly plnili s úsměvem a nadšením. Když ještě na závěr všichni včetně čerstvých čtenářů přečetli nebo zpaměti přeříkali magické zaříkadlo (bude nás chránit před zlými silami po zbytek roku :-)), mohli si domů odnést pravý čarodějnický výuční list. Něco mi ale říká, že nebude platný věčně. Takže kdo se nebojí, příští rok ho obnoví!
Komentáře uzavřeny.
28.4.2013 - 12.10
Chválím všechny žáky 1. stupně za velmi dobře připravenou akci.
Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že to bylo jen užívání si krásného dne, a že učení se ten den nekonalo. Tak tomu však není.
I když děti opustily školní lavice, a učebnice a sešity nechaly ve škole, přesto mělo toto dopoledne pro jejich osobnostní rozvoj nesmírný význam.
Děti se učily pracovat v týmu, rozdělit si v něm role, komunikovat, řešit problémy, připomněly si staré tradice pálení čarodějnic na konci dubna. Ale to není vše. To dopoledne se musely hodně hýbat, sportovat, projevit odvahu, důvtip.
Projekt připravovali pro své mladší spolužáky čtvrťáci a páťáci. Určitě jim to dalo mnoho práce – vymyslet a vyrobit si masky, připravit všechny úkoly, rozdělit si stanoviště, stanovit pravidla soutěže, vyrobit pomůcky atd.
Takže ten den nebyl pro žáky nějakou oddychovou akcí. Naopak, bylo to náročnější, než sedět v lavici, učit se třeba násobilku nebo číst a psát. Oni totiž i venku museli číst zadané úkoly, naučit se básničku, sem tam něco napsat, spočítat, a při tom všem přemýšlet. A každý z nás ví, že když se něco učí při nějaké zajímavé činnosti, jde mu to učení lépe, a to, co se naučí, mu v hlavě zůstane celý život, ne jen do konce vyučování. To je totiž ta „škola hrou“, kterou prosazoval Jan Amos Komenský. Slýcháváme o ní často v médiích a přejeme si, aby se s ní děti ve škole setkávaly co nejčastěji. A děti naší školy se s ní v uplynulých dnech setkaly několikrát.
Snad tedy ten slunečný den přispěl k tomu, že děti budou mít školu rády. A to už je jen krůček k tomu, aby se pro ně učení nestalo mučením, ale cestou k celoživotnímu vzdělávání, cestou k úspěšnému životu.