Kdyby děti dostaly za úkol povídat si s člověkem, který zažil dobu bez internetu, mohly by oslovit svoje rodiče. Kdyby měly zjišťovat, jak se telefonovalo, když ještě nebyly mobily, musely by se někteří z nich obrátit na svoje prarodiče. Koho z vás, čtenářů, by se však děti mohly zeptat, jak to bylo, když ještě nebyla televize?

Právě tato otázka se stala letošním tématem projektu Tady jsme doma, do něhož se naše škola zapojila již před pěti lety.

Při pátrání po pamětnících doby „beztelevizní“ nás napadlo oslovit klienty Domova pro seniory na Mitrově. Náš projekt jsme představili paní Miroslavě Špačkové, vedoucí aktivizačního úseku, a požádali jsme ji o pomoc s uskutečněním ankety mezi klienty domova.  Získali jsme spoustu cenných informací ze vzpomínek babiček a dědečků, z nichž některým bylo více než 90 let. Nové poznatky z dětství seniorů však přinášely i další nové otázky.

A tak se v pondělí 12. března uskutečnilo milé setkání dětí z 1. – 4. třídy se skutečnými pamětníky doby nejen bez televize, ale také bez sešitů, bez pořádného jídla, bez sladkostí, bez teplého kabátu a bez bot. O svém dětství nám přišli vyprávět paní Emílie Musilová a pan Antonín Žák. Z odpovědí na připravené otázky se chlapci a děvčata dověděli, že v této nelehké době měly děti sice spoustu povinností, ale uměly si také najít zábavu – četly knížky, povídaly si, zpívaly písničky, hrály si hry, vyráběly si hračky, prováděly „rošťačiny“, sportovaly, snily, prožívaly dobrodružství.

I když vzpomínky našich hostů mnohdy připadaly našim dětem neuvěřitelné, přece jsme našli mnoho podobného nebo dokonce stejného – však jsme si také společně zazpívali, zarecitovali, zopakovali abecedu i vyjmenovaná slova.

V závěru setkání naši hosté popřáli dětem, aby mohly prožívat krásné dětství, aby nikdy nepoznaly útrapy války a chudoby.

My přejeme všem babičkám a dědečkům pevné zdraví, hodně radosti a vzkazujeme, že je máme rádi, myslíme na ně a děkujeme za jejich ochotu podělit se o vzpomínky. Věříme, že naše děti si tyto vzpomínky odnesou do života a že za 80 let budou povídat budoucím dětem o tom, jak to bylo v době, kdy ještě nebyla televize, i jak to bylo v době, kdy už dávno televize byla a oni byli malí. Třeba si také společně zazpívají písničku Já mám koně vraný koně, možná si také budou pamatovat vyjmenovaná slova… Nitka by se neměla přetrhnout.

P.S. Děkujeme asistentkám paní Lence Uhrové a Ladislavě Uhrové za doprovod našich hostů, asistentkám paní Janě Pokorné a Marii Valové za uskutečnění ankety a soupis odpovědí klientů i všem dalším, kteří pomohli naše vzájemné setkání uskutečnit.