Krasopis, kaňky a rákoska
– slova, která ze slovníku dětí téměř vymizela. V případě krasopisu je to docela škoda, kaňky už znají jen z výtvarné výchovy a rákoska? Není to snad druh zákusku – něco mezi rakvičkou a kokoskou?
Ve čtvrtek 30. ledna oslavili žáci 1.-4. třídy ukončení prvního pololetí velmi milou besedou a působivou výstavkou o škole svých pra- i praprarodičů. Na svá školní léta vzpomínal pan Stejskal z Blažkova – dědeček Vojty z 5. třídy a prvňáčka Péti. Vyprávěl o svých žákovských úspěších i neúspěších, o svých učitelích a jejich výchovných a vzdělávacích metodách (které mnohdy bolely!!!), o školních pomůckách, se kterými nebylo snadné pracovat. Jeho slova potvrdila i paní Stejskalová, která školu v Dolní Rožínce navštěvovala jako dítě a později dětem vařila ve školní jídelně.
Své vzpomínky přidala i paní učitelka Pavla Čechová, která na naší škole mnoho let působila. Při naší besedě se setkala s dětmi i vnuky svých žáků, ale také se dvěma svými, jak sama zhodnotila, výbornými žákyněmi – paní učitelkou Simonou Špačkovou a Jitkou Synkovou.
Při poslechu zajímavého vyprávění čas utíkal až moc rychle. Otázky, které si děti předem připravily, byly zodpovězeny, na některé další už nedošlo – tak tedy zas někdy příště!
A na závěr rada pana Stejskala všem žákům a studentům: „Učte se, dávejte pozor při vyučování, vyplatí se vám to!“
Komentáře uzavřeny.
