karasin2013Středa 9. 10. Krásný podzimní slunečný den. Možná jeden z posledních. Dá se dělat mnoho různého. Osmá třída se vypravila do přírody. Plnit před lety daný slib – starat se a pečovat o námi zasazený strom – javor babyku. S nadšením nám vlastním jsme odjeli ráno autobusem do Bystřice nad Pernštejnem. Po hodinovém rozchodu na náměstí a doplnění zásob jídla, pití a dalších dobrot jsme se ještě jednou krátce svezli autobusem na karasínské rozcestí. A odtud jsme již „šlapali po svých.“

Však protáhnout si tělo, nadýchat se svěžího čerstvého vzduchu a vnímat tu krásu barev přírody, vůni, to neprožijeme každý den. Po cestě jsme debatovali o možném i nemožném, ale odpovědět na otázku – jak javor roste, jak se mu daří – jsme nedokázali. Celkem nemilý pohled nás čekal na souřadnici K10. Strom je slabý, malý, dokonce menší než loni. Někdo, něco mu ukouslo vrcholek. Bylo nám ho líto. Nedokázali jsme mu pomoci, to nás rozesmutnilo.  My jsme ho zalili, hodně. Voda v nedaleké studánce byla a někteří nesli vodu v pet- lahvi s sebou v batohu. Dali jsme mu sílu i myšlenkou, ale dál musí bojovat sám.

Poté nás čekala svačina, různorodá. Můžete se podívat, jaké chutě osmáci mají. A přišel i nezvaný host. Exotický, nádherný, se zimním kožíškem. Nesli jsme si ho s sebou domů. Připravili malebný příbytek a budeme čekat, jestli nás oslní po vylíhnutí se z kukly krásný motýl.

Cesta zpět utekla tak rychle, že jsme byli za hodinu a půl v Bystřici. Ani nohy nás nestihly bolet. A to je asi vše.

Prostě – super výlet. A JAVORE – hodně sil a zdárný růst.