Chválím všechny žáky 1. stupně za velmi dobře připravenou akci.
Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že to bylo jen užívání si krásného dne, a že učení se ten den nekonalo. Tak tomu však není.
I když děti opustily školní lavice, a učebnice a sešity nechaly ve škole, přesto mělo toto dopoledne pro jejich osobnostní rozvoj nesmírný význam.
Děti se učily pracovat v týmu, rozdělit si v něm role, komunikovat, řešit problémy, připomněly si staré tradice pálení čarodějnic na konci dubna. Ale to není vše. To dopoledne se musely hodně hýbat, sportovat, projevit odvahu, důvtip.
Projekt připravovali pro své mladší spolužáky čtvrťáci a páťáci. Určitě jim to dalo mnoho práce – vymyslet a vyrobit si masky, připravit všechny úkoly, rozdělit si stanoviště, stanovit pravidla soutěže, vyrobit pomůcky atd.
Takže ten den nebyl pro žáky nějakou oddychovou akcí. Naopak, bylo to náročnější, než sedět v lavici, učit se třeba násobilku nebo číst a psát. Oni totiž i venku museli číst zadané úkoly, naučit se básničku, sem tam něco napsat, spočítat, a při tom všem přemýšlet. A každý z nás ví, že když se něco učí při nějaké zajímavé činnosti, jde mu to učení lépe, a to, co se naučí, mu v hlavě zůstane celý život, ne jen do konce vyučování. To je totiž ta „škola hrou“, kterou prosazoval Jan Amos Komenský. Slýcháváme o ní často v médiích a přejeme si, aby se s ní děti ve škole setkávaly co nejčastěji. A děti naší školy se s ní v uplynulých dnech setkaly několikrát.
Snad tedy ten slunečný den přispěl k tomu, že děti budou mít školu rády. A to už je jen krůček k tomu, aby se pro ně učení nestalo mučením, ale cestou k celoživotnímu vzdělávání, cestou k úspěšnému životu.