Mik, Mik, Mikuláš, přišel s čertem na guláš… jejda, to je sice krásná a pro čerty nejznámější říkanka, ale ve školní družině na zámku ty Čertoviny probíhaly přece jenom trošku jinak. Děti přišly hlavně soutěžit, skákat v pytli, obíhat s čertím ocasem kolem hříšníků, trefovat se do kotle, umět správně odpovědět na zapeklité otázky a chytáky. Ale musely také obstát v uměleckých disciplínách, skládat básně, kreslit poslepu čertího druha Mikuláše.  Získat čertovu přízeň a přiblížit se jeho kvalitám, také nebylo jednoduché. Ale, všichni to dokázali perfektně, nikdo peklu nepropadl a na závěr se dokázali pekelné odvázat při tanci. Pěkně bylo, oči všem zářily, jako plamínky. Kdo ví, možná máme kousek toho čertíka každý v sobě.