Poslední den bývá na lyžařském výcviku většinou nejpohodovější. Lyžuje (a snowboarduje) se jen dopoledne, potom se jde na oběd a hned po něm se odjíždí autobusem domů. Letos tomu nebylo jinak. Tedy vlastně bylo… Díky špatným klimatickým podmínkám se vytratil ten správný požitek z jízdy a hrozilo spíše zranění. Takže jsme kopec sjeli snad jen 3× a s ohledem na bezpečnost žáků se rozhodli “trápení” na svahu ukončit. A vyrazit na krátkou procházku po Petříkově… Přesto nám to tak nějak extra nevadilo. Lyžování a snowboardování jsme si užili za ten týden dostatek. S výjimkou jednoho dne jsme totiž měli svah vždy jen pro sebe, a tak to byla vlastně jedna jízda za druhou a kilometry na našich virtuálních tachometrech rychle přibývaly.

Lyžařský výcvik byl letos v mnoha směrech jedinečný a nic na tom nezměnil ani pátek. Trápili nás více než obvykle bacily, ale nevzdávali jsme se. Termín, který byl tak trochu “nouzový” (po Vánočních prázdninách člověk nikdy neví, co se bude dít a není moc čas reagovat na případné okolnosti), se nakonec ukázal jako mnohem vhodnější než se prvně zdálo. Poprvé jsme s sebou vzali i čtvrťáky a i to se ukázalo jako dobrá volba. Byli hrozně moc šikovní, lační naučit se něco nového na sněhu i mimo něj. A to samé vlastně platí o všech absolventech lyžařského výcviku 2020.

Osobně bych řekl, že tento lyžařský kurz byl jedním z nejúspěšnějších z pohledu pokroku jednotlivých lyžařů a snowboardistů. Těžko se to vysvětluje, ale kdo viděl tyto děti jezdit na začátku a na konci, musí před všemi smeknout pomyslný klobouk. Zlepšení bylo patrné na první pohled a u všech – ať to byl lyžař nebo snowboardista, první nebo třetí družstvo. Proč? Snad proto, že všichni pochopili, že nejdůležitější je snaha a radost, se kterou se pouští z kopce dolů. A dovednosti, ty se pak po čase dostaví samy…

Takže, přátelé těchhle krásných zimních radovánek, příští rok zase NA VIDĚNOU! 🙂