aneb 

Milá paní Schauerová,

jsem moc ráda, že jste si vybrala naši školu…

nejvíc se mi líbilo, že jsem se mohl s Vámi přátelit a plnit Vaše přání…

nejvíc se mi líbilo vystupování ve Strážnici a v televizi v Ostravě…

rád bych jel zase vystupovat do Strážnice…

zažila jsme spoustu zážitků, na to nikdy nezapomenu.

Tušíte, kdo je autorem těchto vět?

Jsou to děti, které se jako první na naší škole zapojily do projektu Tady jsme doma. Tehdy to byli žáčci 2. a 3. třídy. Nyní, když už jsou z nich páťáci a šesťáci, je požádala autorka projektu PhDr. Alena Schauerová o vyjádření, co jim zapojení do projektu přineslo – čemu se naučili, co je bavilo, na co budou nejraději vzpomínat. Dotazníky, které děti vyplnily, a slohové práce budou zahrnuty do výzkumu pod hlavičkou Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Cílem tohoto výzkumu je ověřit význam projektu Tady jsme doma pro osobnost dítěte a pro uchování tradic lidové kultury jako nepominutelné části našeho kulturního dědictví. Výsledky výzkumu budou předloženy Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.

Z odpovědí našich dětí je zřejmé, že jim zapojení v projektu přineslo kromě seznámení s lidovými písněmi, tanci, dětskými hrami, řemesly, zvyky, životem předků i památnými místy našeho regionu rovněž pevná přátelství, nové poznatky i dovednosti, učily se zodpovědnosti, ale také si užily spoustu legrace. Vyjádřily se, že by takový projekt přály i ostatním dětem.

Na závěr ještě jeden úryvek ze slohové práce:

Milá paní Schauerová, já bych radši psal dál a dál, ale já nestíhám, protože bude zvonit. Tak se strašně nerad loučím a doufám, že bude ještě nějaká zábava, jako že někam pojedem s třídou. Tak teda na shledanou. 🙂

P.S. Velké poděkování patří Mírovi Palečkovi a jeho paní asistentce za to, že z naší projektové pokladnice (krabice, která se s námi už dost nacestovala) připravili výstavku materiálů, výrobků a cenností, mezi nimiž se dětem krásně vzpomínalo…