Sedmáci a osmáci se na chvíli stali Ježíškem.  Rozhodli se letos splnit přání několika dětem z dětského domova v Rovečném. V listopadu jsme náhodou narazili na internetové stránky www.vespojenios.cz, kde měly děti z dětských domovů nakreslená svá tajná přání. Rada rodičů a dobrovolní dárci z obou tříd vybrali a koupili např. Lego stavebnice, osobní váhu, MP3, hodinky.

Dárečky jsme zabalili a ve čtvrtek 18.12. dvěma auty vyrazili směr Rovečné. Ředitel domova Mgr. R. Pokorný, nás ochotně provedl domovem, kde mají děti k dispozici pěkné prostorné pokoje, společenské místnosti a kuchyňky, které využívají o víkendech k přípravě jídla. Ke sportovnímu vyžití mají k dispozici tělocvičnu s malou posilovnou a zahradu. Celá budova působí příjemně a domácky. Děti mají velmi pěkný vztah k „tetám“ – vychovatelkám. My jsme si s nimi krátce popovídali a zahráli si společenskou hru. Přestože celkový dojem byl příznivý, všichni naši žáci se shodli, že rodinu žádné, byť sebelepší prostředí, nemůže nahradit.

A toto jsou dojmy našich čtyř dívek a čtyř chlapců:

Myslím si, že mají skvělé zázemí, místnosti, pokoje. Akorát těm malým chybí pomazlení.

Děti byly nervózní, asi stejně jako my.

Mnohé děti se tam mají určitě lépe než u svých biologických rodičů, ale je na nich vidět, že jim ti rodiče, hlavně malým dětem moc chybí. Zázemí mají dobré, mají to tam hezké, ale asi jim tam chybí trochu soukromí.

Bylo to tam super, super děcka, je s nimi sranda. Zaujalo mě, že jsou všichni tak pracovití.

Děti se v dětském domově nemají špatně, mají dobré zázemí, ale chybí jim rodina. Pocity byly smíšené, než jsme se trochu poznali, potom jsme si normálně, bez problémů povídali.

Pocit je to takový smutný. Mají to tam hezký. Mají se dobře, ale chybí jim taková rodina, kterou máme my. I když jsou stejní jako my, tak je to takovej smutnej pocit, když tam s nimi sedíme a povídáme si.