Po noci, která se většině zdála poněkud krátká, jsme i dnes v pravidelných časech trápili svoje těla na sjezdovce. Dopoledne proběhlo ve znamení přibližování se ke spodní stanici lanovky. Tohoto bodu jsme dosáhli po 11. hodině. Vzhledem k nástrahám, které nám „nečekaně“ připravila lanovka, někteří téměř nestihli oběd. Proto jsme se rozhodli přes poledne nabrat spoustu sil a odpoledne jí ukázat, zač je toho loket. Naše úsilí bylo odměněno slastným pocitem při jejím pokoření. Po návratu na chatu nám (kromě jiného) byly odměnou vynikající borůvkové a jahodové knedlíky, na které někteří opakovaně stáli frontu delší než před tím na lanovce.

Nadšení ze sportování stoupá stejně rychle jako přibývající sníh. Ať žijí hory, lyžování a snowboardování!

Krátká zpráva agentury Kačenka a Rampušák:

Vlekař ve Zobnici patrně náhodou přežil nájezd skupiny neznámých snowboardistů a lyžařů. Pramínky potu, které z něj stékaly, naštěstí nezpůsobily rozvodnění místních toků.