O projektu Tady jsme doma, do kterého je naše škola zapojena, už jsme několikrát psali. Pokaždé jsme se s vámi dělili o své nové zážitky (z prvního setkání s paní A. Schauerovou, z MF Strážnice, z natáčení v televizi), které jsme díky tomuto projektu postupně získávali. Ty se však nyní uchovávají jako vzpomínky jedné generace našich žáků (nyní jsou to páťáci a šesťáci), která svoje žezlo už v loňském roce předala mladším (třeťákům a druhákům).

I letos projekt pokračuje a my jsme se celý rok snažili poznávat nové krásy lidové kultury, tentokrát na téma Na našem dvoře. Ale nebyli jsme sami. Nově se do projektu zapojila i ZŠ Doubravník, která letos pracovala ještě s větší intenzitou, neboť byla vybrána k účasti na festivalu ve Strážnici.

No a protože my víme, jaká Strážnice je, byli jsme zvědaví, co si do programu připravili. Vydali jsme se tedy na takový malý výlet z naší školy do jejich školy, abychom se vzájemně poznali a podívali se, co se naučili a zároveň jejich školu prozkoumali. Na naše putování jsme s sebou ještě přibrali prvňáky a společně vyrazili vlakem.

V Doubravníku nás přivítala paní ředitelka Eva Hertlová a společně se všemi svými spolupracovníky a žáky nám připravili krásné dopoledne.

Nejdříve jsme sledovali jejich část programu do Strážnice. Během něj jsme zjistili, že zpívají úplně stejnou písničku, na kterou my tancujeme a chceme ji ukázat. (Trochu jsme se začali bát, že tanec Kohoutek už umí.) Děti nám toho předvedly opravdu hodně a my pozorně koukali, jak jim to jde.

Naši prvňáci ukázali „Čížečka“ a po nich jsme my předvedli „Kohoutka“. Nakonec jsme se v tělocvičně doubravnické školy všichni tak promíchali, že naše paní učitelka hrála v kapele dohromady s učiteli z Doubravníku a my děti jsme společně tancovaly. To byla tancovačka!

Poznávání školy pokračovalo, neboť jsme si vyzkoušeli tři činnosti odrážející se v historii této malebné obce – tkaní, draní peří a dojení kozy. Při všem nám ochotně pomáhaly místní děti pod vedením jejich učitelů. Učily jsme se vzájemně.

Celé dopoledne tak rychle uběhlo, že jsme nakonec museli spěchat, abychom ještě stihli navštívit kulturní památku: Kostel Povýšení svatého Kříže. Prohlídka této krásné stavby, která je úzce spjata i s naší školou na zámku, byla zakončena hudbou – paní Bracková nám zahrála na varhany.

Dnes jsme poznali, že tam, v Doubravníku, jsou doma a mají se tam taky jako doma. A my? My máme nové kamarády, kteří se zase přijedou podívat, kde jsme doma my.

Děkujeme dětem, učitelům, paní ředitelce a paní Brackové za společně strávený den „za našima humnama“.