Odkud tato slova pochází, by vám mohl povědět kdejaký žák první až třetí třídy. Tuto melodii si totiž zpíval zvon, jejž vyrylo stádo sviní na Lísku. A zpíval si ji proto, že byl umístěn do farního kostela v Rožné. Správně však měl náležet bukovskému kostelíku, jelikož je Lísek úzce spjat s Bukovem, dokonce jeho majitelé jsou pochováni v bukovské hrobce…

Teploměry ukazovaly kousek pod nulou, když se vydala skupina z horní školy na cestu, na jejímž konci ji čekaly pořádně uchozené nožičky. Aby se žáci nevyčerpali hned při jejím počátku, svezli se z Dolní Rožínky na rozcestí na Horní Rozsíčce, odkud už, chtě nechtě, museli po svých. Přes Horní Rozsíčku prošli do Bukova, kde je čekalo první zastavení a čerpání nových vědomostí.

Historii Bukova i jeho okolí jim pak barvitě popsal pan starosta Jiří Vrbka. Během chladného dopoledne provedl malé návštěvníky malebným kostelem, ke kterému se váže zmiňovaná pověst, tím však jeho role nekončila. Dětem popovídal také o smírčím kamenu, ke kterému se váže pověst, již zaznamenal pan Hynek Jurman ve své knížce jako Souboj o nevěstu. Kroky našich poutníčků směřovaly dále k památníku padlých skrytému v lese nedaleko zříceniny Lísku. Zde se již pan starosta s výpravou rozloučil a naši cestovatelé se vydali k dalšímu smírčímu kamenu – Vlčímu.

Pak už je konečně čekal cíl jejich putování – zřícenina hradu Lísek. Za odměnu, že se v jeho prostorách dokázali pohybovat neslyšně, obdrželi malou památku na celý den – přívěsek a pamětní minci obce Bukov.

Do třetice všeho dobrého – třetí, a pro druhého října také poslední, smírčí kámen odhalily děti umístěný nedaleko obce Střítež. A protože se k tomuto kameni neváže žádná dochovaná pověst, zahrají si žáci na pány spisovatele a historické fabulátory – v některé následující hodině slohu se pokusí o vytvoření zcela nového příběhu z dob dávno minulých.

PS: Milý pane starosto, moc Vám za čas strávený průvodcovstvím děkujeme. Bez Vašeho přičinění by nebyl náš výlet tak vydařený.