A je jich jedenáct
Letošní školní rok začíná pomalu stříhat svůj pomyslný metr, a tak se děti z 1. – 3. třídy vydaly v pátek 18. 5. na školní výlet. Tentokrát si k sobě přizvaly předškoláky z naší mateřské školky s jejich paní učitelkou. Přes původní zděšení všech starostlivých maminek, kdy předchozí den celý propršel, nám páteční počasí ukázalo svoji velmi vlídnou tvář.
A kam že jsme se letos vydali? Možná znalejší z vás již vytušili z nadpisu, a ten kdo si není ještě zcela jist, se to dozví ze slohových postřehů žáků 3. třídy.
V pátek 18. května jsme byli na hradě Veveří. Nejvíc se mi líbil kuřácký salónek, protože tam byly fajfky, ručně vyřezávaný popelník a stolek. Taky tam byl dřevěný domeček jako klícka na ptáčky.
Viděl jsem tam rozbitou omítku, ale bylo to tam schválně, protože ta zeď byla mockrát přemalována. A tak hledali ty staré malby. Moc se mi to líbilo.
Prováděla nás tam paní, které jsme na konci zazpívali písničku: „Na Veveří devět věží, kdo nevěří ať tam běží, na Veveří devět věží, kdo nevěří, ať tam jde. Terezka tam utíkala, aby věže spočítala, jenže byla ještě malá, uměla jen do pěti.“
Potom jsme šli na parník. Pluli jsme dvě zastávky a potom jsme si hráli na hřišti. Byla tam taková malá opičí dráha. Zpátky jsme jeli zase parníkem, ale už jenom jednu zastávku. Potom jsme šli dva a půl kilometru pěšky.
Na hřišti jsme já, Láďa a Jirka hráli ping pong. Obě hry jsem vyhrál. Ještě před tím jsme si byli koupit nějaké suvenýry.
Měli jsme moc krásný den. Bylo to fajn. Byl to náš nejlepší výlet!
Komentáře uzavřeny.