Bývá již tradicí, že se každý rok na jaře účastníme fotbalového turnaje Coca-cola cup. I letos jsme se do této celostátní akce zapojili a s napětím očekávali, kam nás „osud zažene“. Los byl tentokráte nemilosrdný – místo konání Velká Bíteš, soupeři Velká Bíteš, Křižanov, Bobrová. Po počátečních komplikacích s dopravou (vlak nepřipadal v úvahu, linkový autobus jel jen jeden brzy ráno) se nakonec podařilo zajistit dopravu a tak již nic nebránilo tomu vydat se na místo činu a pokusit se udělat dobrý výsledek.

První vylosovaný soupeř – Křžanov. Utkání máme po celou dobu pod kontrolou. Máme i několik šancí, tu největší spalujeme 5 minut před koncem, kdy náš útočník utíká sám proti soupeřovu brankáři. Bohužel volí v šestnáctce místo střely kličku a…je po šanci. V zápětí přichází trest – z protiútoku do naší nezkoncentrované obrany dostáváme jediný gól utkání. Prohráváme 0:1. Smolný zápas!

Po jednozápasovém odpočinku se střetáváme s velkým favoritem, Velkou Bíteší. Od začátku zápasu nastupují ti, kdo v minulém zápase střídali. Vůbec se však nejednalo o slabší sestavu. Důkazem budiž fakt, že po 10 minutách vedeme nečekaně 1:0 a soupeř působí hodně bezradně. Pak ale do hry vstupuje rozhodčí – penalta a nesmyslné vyloučení. Skóre se díky tomu mění na 1:1 a navíc musíme odehrát dvě třetiny zápasu v deseti. Přesto statečně bojujeme a držíme dlouhou dobu cennou remízu se soupeřem, který první zápas vyhrál 5:0! Ke konci nám však docházejí síly a dvakrát inkasujeme. Opět prohráváme (1:3), tentokrát ale po vynikajícím výkonu a s pocitem křivdy.

Poslední utkání rozhoduje o konečném pořadí na 3.-4. místě. Naším soupeřem je Bobrová. My do zápasu nastupujeme značně unavení hned po náročném souboji s Velkou Bíteší, Bobrová mohla načerpat síly, protože měla pauzu. Začínáme velmi dobře a vyvíjíme místy až drtivý tlak. Bohužel bez výrazného gólového efektu. Druhá půle už je jasnou záležitostí. Nikoliv ale naší. Dochází nám síly a do naší brány padá co může – i co by nemělo. Jeden gól dostáváme z vymyšlené penalty, další 2 z evidentních ofsajdů. Prohráváme i třetí utkání (2:6) a odjíždíme z turnaje zklamaní a se čtvrtým místem…

Přes nepřízeň osudu jsme ale neodjížděli se sklopenou hlavou. Kdoví, jak by se vyvíjela poslední dvě utkání, kdyby nás rozhodčí nepoškodili a kdyby jsme měli před posledním zápasem pauzu a mohli načerpat síly. Jenže žádná kdyby ve fotbale neplatí. Navíc jsme se opět přesvědčili, že fotbal nemá logiku…