ALE TAKÉ PŘED ŠKOLOU, SNAD I ZA ŠKOLOU NAŠICH RODIČŮ, PRARODIČŮ, PRAPRARODIČŮ.

Jak vzpomínají rodiče, prarodiče, praprarodiče a dokonce prapraprarodiče na svoji 1. třídu? V jaké obci ji navštěvovali? Kdo je učil? Byl vyučující hodný a trpělivý, měl pro děti pochopení, nebo byl náladový a snad i zlý? Z jaké učebnice se tehdejší prvňáčci učili číst a čím psali? Dostávali úkoly? Museli sedět se založenýma rukama? A co když někdo zlobil? Jaké tresty děti dostávaly? 

Na tyto otázky a mnohé další se ptali žáci 1. stupně prostřednictvím anonymních dotazníků. Naší ankety se zúčastnilo 59 respondentů, z nichž nejstarší prapradědeček byl narozen v roce 1925 a nejmladší maminka v roce 1992. Výsledky našeho výzkumu zpracovávali žáci 3. – 5. třídy. Ze získaných podkladů sestavili třeťáci v hodinách matematiky přehledné grafy.

Jaké vzpomínky na první třídu a svoje školní léta máte vy? V odpovědích našich respondentů převažovaly vzpomínky hezké. Avšak těch nepěkných a smutných bylo také dost.

Věřme, že naši současní žáci budou po letech rádi vzpomínat na roky strávené ve školních lavicích. Možná je také někdo osloví a o vzpomínky požádá. Třeba si někdo z nich vzpomene, s jakým zájmem, pečlivostí a údivem v roce 2021 zjišťoval v rámci projektu Tady jsme doma informace o tom, jaké to bylo ve škole, ale také před školou, snad i za školou jeho rodičů, prarodičů, praprarodičů.

Všem respondentům našeho výzkumu děkujeme. Zvláštní poděkování posíláme klientům Domova seniorů Mitrov a jejich sociálním asistentkám, díky nimž jsme získali cenné informace z doby opravdu dávné.